Jdi na obsah Jdi na menu
 

Judikatura

Příspěvky

Vyložení termínu „práce jiného druhu“

21 Cdo 1573/2012 (připravila Nataša Randlová) 

V této věci žalobce vykonával u zaměstnavatele na základě pracovního poměru práci řidiče na rozvozu zboží a dále, na základě smlouvy o vedlejší pracovní činnosti, vybíral peníze od zákazníků za dodané zboží. Žalobce se domáhal určení neplatnosti smlouvy o vedlejší pracovní činnosti, neboť výkon jeho práce v pracovním poměru se časově prolínal s činností podle smlouvy o vedlejší pracovní činnosti. Žalobce se domníval, že žalovaný touto smlouvou zakrýval přesčasovou práci, za niž vyplácel odměnu jako podíl na tržbách, nikoliv za odpracovanou dobu. Soudy nižších stupňů i Nejvyšší soud ČR s ním souhlasily. Krajský soud dovodil, že dohoda o vedlejší pracovní činnosti uzavřená mezi účastníky je neplatná, protože obchází zákon a protože dohodu o vedlejší pracovní činnosti nelze platně sjednat na práce, které jsou součástí pracovní náplně kryté pracovní smlouvou. Toto rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud ČR, kdy definoval, jaké znaky musí být naplněny, aby se jednalo o práci jiného druhu. Činnosti musí mít odlišnou povahu, nepředstavovat jen doplnění stávající pracovní náplně, nesmí s pracovní činností bezprostředně souviset, nesmí být výkonem hlavní práce podmíněny a nesmí být konány v době konání jiného pracovního poměru. Pokud budou tyto podmínky splněny, tak zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnancem vedle pracovní smlouvy i dohodu o pracovní činnosti, pokud zaměstnanec bude vykonávat práci v rozsahu nepřekračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Zaměstnavatelé by si tak měli dobře rozmyslet všechny okolnosti, za kterých se zaměstnancem uzavírají další pracovněprávní vztah, tak aby neobcházeli zákon. Obcházení zákona se totiž může zaměstnavateli výrazně prodražit, a to nejen na soudním sporu, ale především na vyplacení přesčasových hodin.

 

Náhrada škody při nevydání potvrzení o zaměstnání

21 Cdo 907/2012 (připravil Jan Procházka) 

Nesplní-li zaměstnavatel povinnost uloženou mu ustanovením § 60 odst. 2 zák. práce vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání, je odůvodněn závěr, že porušili právní povinnost v rámci plnění úkolů zaměstnavatele ti zaměstnanci, kteří ve smyslu ustanovení § 9 a 10 zák. práce jednali jeho jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda, je zaměstnavatel povinen ji nahradit. Škoda může zaměstnanci v tomto případě vzniknout rovněž tím, že nebyl přijat do pracovního poměru u jiného zaměstnavatele a že proto nedosáhl výdělku, který by mu jinak - nebýt porušení povinnosti uložené zaměstnavateli ustanovením § 60 odst. 2 zák. práce - náležel.

 

Dohoda o rozvázání pracovního poměru s dřívější účinností

21 Cdo 2039/2012 (připravil Jan Procházka) 

Je vyloučeno, aby dohodou byl ukončen pracovní poměr s účinností dřívější, než vůbec k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru došlo. Sjednají-li přesto účastníci rozvázání pracovního poměru dnem, který předchází uzavření dohody, nemohou právní účinky takového ujednání zpětně nastat. Pracovní poměr v takovém případě zaniká dnem uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru.

 

Porušení povinnosti jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (§ 301 písm. d zák. práce)

21 Cdo 1405/2012 (připravil Jan Procházka) 

Hrubým porušením právní povinnosti je i případ, kdy zaměstnanec autobazaru koupí od zákazníka automobil vlastním jménem, neboť tak zneužívá kontaktů, které získal jako zaměstnanec žalované a v rozporu s jejími oprávněnými zájmy uzavře obchod ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch zaměstnavatele, a že si tak zajistí prospěch, kterého by jinak nedosáhl.

 

Započtení pohledávek

21 Cdo 3330/2011 (připravil Jan Procházka) 

V pracovněprávních vztazích může závazek (dluh) zaměstnance nebo zaměstnavatele zaniknout - na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.12.2006 - rovněž započtením. Započtením zanikají vzájemné závazky (dluhy) zaměstnance a zaměstnavatele se stejným druhem plnění v rozsahu, v jakém se kryjí jim odpovídající pohledávky, byla-li učiněna některým z účastníků pracovněprávních vztahů kompenzační námitka nebo došlo-li k jinému projevu směřujícímu k započtení. Závazky (dluhy) zanikají okamžikem, v němž se vzájemné pohledávky zaměstnavatele a zaměstnance setkaly (střetly), nebylo-li ujednáno něco jiného. K započtení dojde, jen jestliže alespoň některý z věřitelů (dlužníků) vzájemných pohledávek učiní projev k započtení. Kompenzační projev může zaměstnanec nebo zaměstnavatel učinit námitkou nebo dohodou, obojí se může stát písemně nebo ústně, popřípadě i konkludentně, neboť jejich forma není předepsána; kompenzační námitka je účinná jen tehdy, došla-li druhému ze subjektů vzájemných pohledávek. V rozsahu, v jakém se kryjí, vzájemné pohledávky zanikají dnem, který byl sjednán v dohodě o započtení. Nebyl-li okamžik zániku pohledávek dohodnut a při započtení učiněném námitkou závazky (dluhy) zanikají okamžikem, kdy se vzájemné pohledávky setkaly (střetly); k setkání (střetu) pohledávek dochází dnem, v němž se poslední z nich stala splatnou (dospělou). Započtení je možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek nepochází z pracovněprávních vztahů. Uvedené platí i tehdy, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody o pracovní činnosti a na další příjmy z pracovněprávního vztahu uvedené v ustanovení § 299 odst.1 občanského soudního řádu tedy není jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele přípustné v té části, která odpovídá tzv. základní nepostižitelné částce (§ 278 občanského soudního řádu) a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody o pracovní činnosti nebo příjmů uvedených v ustanovení § 299 odst. 1 občanského soudního řádu (§ 279 odst.1 občanského soudního řádu.

 

Odpadnutí části pracovní náplně při organizačních změnách

21 Cdo 262/2012 (připravil Jan Procházka) 

Jestliže při organizačních změnách u zaměstnavatele odpadne část pracovní náplně zaměstnance, který takto přestal být ve svém pracovním úvazku vytížen, a jestliže nedojde k dohodě o změně obsahu pracovního poměru (§ 40 odst. 1 zák. práce) a ani k dohodě o rozvázání pracovního poměru, může zaměstnavatel rozvázat tento pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Na těchto obecně přijímaných právních názorech dovolací soud i nadále setrvává a neshledává žádné důvody k jejich změně.

 

Důvody poskytování odstupného

21 Cdo 613/2011 (připravil Jan Procházka) 

Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že poskytování odstupného při rozvázání pracovního § 2 odst. 2 zák. práce) odchylně od zákona, bude-li tím založeno poměru zaměstnavatelem může být - na rozdíl o právní úpravy poskytování odstupného účinné do 31.12.2006 - upraveno (způsobem uvedeným v ustanovení právo zaměstnance na odstupné v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou zákonem stanoveny (vypočteny v ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce).

 

Vliv místa nehody na rozhodné právo a určení výše náhrady nákladů na výživu pozůstalého manžela

21 Cdo 2573/2011 (připravil Jan Procházka) 

Samotná okolnost místa nehody je ve vztahu k celkovému obsahu pracovního vztahu účastníků nepodstatná; tato náhodná skutečnost (z hlediska místa, kde se stala) ve vztahu k právnímu řádu uzavření pracovní smlouvy a ke sjednanému místu výkonu práce (lex loci actus) nemůže být důvodem ke štěpení smluvního statutu, tj. k situaci, kdy by se jeden a tentýž pracovněprávní vztah řídil současně různými právními řády. (…) Hlediska zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně obou manželů mohou, ale nemusí být vždy naplněna tak, že by součet příjmů zemřelého zaměstnance a pozůstalého manžela měl být rozdělen na polovinu, jak se v dovolání požaduje. Tento postup, jestliže by byl aplikován bez přihlédnutí k okolnostem konkrétního případu, by byl nesprávný, kdyby vycházel jen z mechanického rozdělování výdělku zemřelého, resp. součtu výdělků, na určité díly.

 

Pracovní úraz – sportovní dny zaměstnavatele

21 Cdo 2259/2011 (připravil Jan Procházka) 

I když sportovní činnost, při níž žalobce dne 16.9.2006 utrpěl úraz, zřejmě nebyla výkonem jeho pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy (ani s nimi nijak nesouvisela), přesto – jak správně uvažoval rovněž odvolací soud - není vyloučeno, aby tato činnost, která „nevybočila“ z rámce oficiálního programu „Sportovních dnů AGROFERT“, byla posouzena jako plnění pracovních úkolů za předpokladu, že ji žalobce konal na příkaz (pokyn) zaměstnavatele - žalované (její právní předchůdkyně), resp. vedoucího zaměstnance zaměstnavatele, který vůči němu (jinak) měl oprávnění stanovit a ukládat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomuto účelu závazné pokyny (srov. § 9 odst. 3 zák. práce), a z objektivního hlediska by se tak jednalo o činnost konanou ve prospěch zaměstnavatele.

 

Marné uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru

21 Cdo 4010/2011 (připravil Jan Procházka) 

Spočívá-li důvod k okamžitému zrušení podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce v marném uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, nemůže mít pozdější plnění (tj. plnění poskytnuté po uplynutí dodatečné patnáctidenní lhůty) zaměstnavatele žádný vliv na závěr, že zaměstnanci již vznikl (a to dříve, než zaměstnavatel plnil) důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a že se jej rozhodl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 59 zák. práce uplatnit.

 


 

 

 
TOPlist