Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jaké má zaměstnavatel možnosti v souvislosti s opatřeními proti infekčním onemocněním a jaké jsou nároky zaměstnanců?

5. 3. 2020 - připravila Tereza Erényi

V praxi je nejčastější případ, kdy se zaměstnanec vrátí ze soukromé či pracovní cesty z rizikového regionu a zaměstnavatel chce přijmout preventivní opatření proti případnému šíření nákazy mezi ostatní zaměstnance. U kancelářských profesí je možné se dohodnout se zaměstnancem na práci z domova. Jedná se o jednoznačně nejvhodnější řešení, avšak záleží na domluvě s konkrétním zaměstnancem. Pokud práce z domova není možná nebo ji zaměstnanec odmítne, lze zaměstnance poslat na překážky v práci na straně zaměstnavatele s nárokem na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Pokud je konkrétnímu zaměstnanci nařízena karanténa (nebo budou krajskou hygienickou stanicí vyhlášena jiná plošná opatření znemožňující zaměstnanci dostavit se do práce), nahlíží se na situaci obdobně jako v případě pracovní neschopnosti. Zaměstnanci náleží po dobu prvních 14 dní náhrada mzdy od zaměstnavatele a poté od 15. dne nemocenské. Obdobně platí i pro případy, kdy bude zaměstnanec „uvězněn“ v karanténě v zahraničí v rámci EU, kdy by měl obdržet potvrzení od lokální instituce a poté mít nárok na náhradu mzdy a nemocenské.

Posledním případem je přerušení práce z důvodu nedodání nutných surovin či dílů dodavatelem (bez ohledu na důvod), tzv. prostoj, při kterém zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 80% jeho průměrného výdělku. K těmto situacím může také v důsledku omezení způsobených koronavirem dojít. Musí se nicméně jednat skutečně o objektivní překážku znemožňující pokračování práce, nikoliv preventivní rozhodnutí zaměstnavatele o přerušení výroby.

Detailní informace zveřejněné ze strany MPSV jsou k dispozici zde.

 
 

 

 
TOPlist