Jdi na obsah Jdi na menu
 

Místo výkonu práce jako náležitost pracovního zařazení po odvolání zaměstnance?


24. 2. 2020 - připravila Kateřina Demová
 

Zákoník práce v § 73a odst. 2 stanoví, že odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí a zaměstnavatel je povinen zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce; odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.
 

K náležitostem výše uvedeného návrhu pracovního zařazení po odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance se v nedávné době vyjádřil Ústavní soud ČR, a to ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 4152/18 ze dne 20. 1. 2020.
 

Předmětem řízení byl případ bývalého ředitele odboru vymáhání Generálního finančního ředitelství. Tento zaměstnanec vedl se svým zaměstnavatelem spor o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Poté, co zaměstnanec spor vyhrál, obdržel od Generálního finančního ředitelství návrh pracovního zařazení, který považoval za neurčitý, neboť v něm zaměstnavatel mimo jiné neuvedl místo výkonu práce.
 

Zaměstnanec proto oslovil zaměstnavatele se žádostí o doplnění této informace, jelikož Generální finanční ředitelství má dislokovaná pracoviště po celé České republice. Zaměstnavatel reakci zaměstnance posoudil jako odmítnutí nabídky pracovního zařazení a využil možnosti výpovědi z pracovního poměru za uplatnění výše uvedené fikce nadbytečnosti stanovené v § 73a odst. 2 zákoníku práce.
 

Zaměstnanec se proti tomuto postupu bránil s argumentem, že návrh pracovního zařazení dle § 73a odst. 2 zákoníku práce má obsahovat minimálně podstatné náležitosti pracovní smlouvy, tedy druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Obecné soudy nicméně na postupu zaměstnavatele neshledaly žádné pochybení. Nejvyšší soud ČR přitom dovolání zaměstnance odmítl s odůvodněním, že délka lhůty k přijetí návrhu pracovního zařazení byla v souladu ustálenou rozhodovací praxí, přestože tato otázka vůbec nebyla předmětem sporu.
 

Ústavní soud ČR se zaměstnance zastal a uvedl, že jeho požadavek, aby návrh pracovního zařazení dle § 73a odst. 2 zákoníku práce obsahoval minimálně podstatné náležitosti pracovní smlouvy, se „nejeví jako zjevně nedůvodný“ a vrátil věc zpět k rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR.
 

V dohledné době lze tedy v této věci očekávat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který je výše uvedeným právním názorem Ústavního soudu ČR vázán.
 

Lze jistě uzavřít, že požadavek uvedení místa výkonu práce jako náležitosti návrhu pracovního zařazení po odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance je zcela legitimní v případě, kdy je nové pracovní zařazení spojeno se změnou místa výkonu práce doposud sjednaného v pracovní smlouvě.

 

 

 
 

 

 
TOPlist