Jdi na obsah Jdi na menu
 

Přenesení odpovědnosti za oblast BOZP smlouvou

14.12.2020 - připravil Michal Hanuš

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je obsáhlé a špatně přehledné právní téma. Zaměstnavatelé musí sledovat úpravu BOZP obsaženou v několika  stech předpisech, které upravují desítky oblastí, od prevence rizik, pracovně lékařské péče, osobních ochranných pracovních prostředků, zajištění způsobilosti osob až třeba po klasickou požární ochranu nebo složité otázky odpovědnosti při vzniku škody.

Z hlediska BOZP patří mezi nejzrádnější situace spolupráce dvou a vice subjektů, např. v oblasti stavebnictví nebo v oblasti agenturního zaměstnávání. Pokud dojde k pracovnímu úrazu, je ihned k dispozici nekonečné množství nejasných otázek, ale jen konečné množství jasných odpovědí, které jsou zúčastněné subjekty schopné poskytnout při hledání odpovědi hned na první otázku: kdo konkrétně, který zaměstnanec nese v případě pracovního úrazu nebo obecně porušení povinností v oblasti BOZP odpovědnost a kdo se tedy má bát kontrol a pokut Oblastního inspektorátu práce vč. případně trestního stíhání ze strany PČR?

V případě, že je v dané situaci zapleteno vícero subjektů (subdodavatelé zhotovitele stavby a jejich zaměstnanci, několik agentur práce a jejich zaměstnanci u jednoho uživatele apod.), bývá s tím spojena ještě jedna „předběžná“ otázka, která obvykle byla příslušným podnikatelem položena někdy v minulosti, ale kterou se pak již nikdy nepodařilo uspokojivě vyřešit.

V praxi to vypadá například tak, že podnikatel – stavitel se v nějakou chvíli zeptá zhruba následujícím způsobem:

Jsem zhotovitel stavby, potřeboval bych využít subdodavatele, ale nejsem schopen kompletně odpovídat za jejich zaměstnance v oblasti BOZP – potřeboval bych v maximálně možném rozsahu přenést jakoukoliv mou případnou odpovědnost za jeho zaměstnance a za jeho činnosti v oblasti BOZP přímo na dodavatele, aby on si vše prozkoumal, zajistil, proškolil si lidi, zajistil jim certifikáty, OOP atd. atd., pak mi řekl, co potřebuje od mne a v konečném důsledku tedy nesl za své zaměstnance plnou odpovědnost za to, že v oblasti  BOZP bude vše splněno a pokud ne, dostane pokutu on (a případně trestně stíhán bude taky on, ale na to teď raději nebudeme myslet). Je to možné?

Pokud by stejný problém řešila agentura práce, otázka by byla modifikována např. takto:

Jsme agentura práce, rádi vyhovíme urgentnímu požadavku a seženeme agenturní zaměstnance uživateli, ale nemáme kapacitu ani znalosti zajistit cokoliv z BOZP (snad kromě vstupní lékařské prohlídky) – potřebovali bychom v maximálně možném rozsahu přenést odpovědnost (nejen) v oblasti BOZP na dodavatele, aby tedy on nesl odpovědnost za to, že ve vztahu k našim zaměstnancům bude za oblast BOZP vše splněno…

Téměř automaticky se s takto nebo jinak podobně vyloženým problémem pojí tato první úvaha: jedná se vůbec o správně položenou otázku, které míří dobrým směrem? Je vůbec možné v oblasti BOZP uvažovat tak, že „přenesu odpovědnost za BOZP“ tím, že jedna strana smlouvy „odpovědnost za oblast BOZP“ výslovně „převezme“? Co to vůbec znamená „přenést“ a „převzít“ odpovědnost? Jak?

Jedna možnost je uvažovat o přenesení odpovědnosti přímo ve smyslu „zbavím se nějakým smluvním ujednáním odpovědnosti“,  druhá  možnost ale je uvažovat  spíše o tom, že odpovědnost stále mám, ale někdo jiný se zavázal moje BOZP povinnosti plnit, tj. „zbavím se nějakým smluvním ujednáním povinností“, ale (veřejnoprávní) odpovědnost v případě nesplnění mi zůstává.  V druhém případě by snad mohlo být cíle dosaženo jenom částečně v oblasti civilního (správního) práva  – podnikateli zůstává odpovědnost, platí pokutu za porušení BOZP, ale následně se domáhá náhrady škody na tom, kdo se původně smlouvou zavázal, že uloženou BOZP povinnost za něj splní…

Při hledání odpovědi na otázku, kdo v konkrétním případě nese odpovědnost za porušení předpisů v oblasti BOZP a jaké důsledky může přiznání odpovědnosti mít, existuje kaskáda možných pohledů a úvah, které bude více či méně vždy nutné projít a vypořádat se s nimi. Lze navrhnout např. tuto strukturu:

  1. jaké všechny právní předpisy dopadají na situaci od obecných po konkrétní (dle oblasti podnikání);

  2. řešíme povinnosti uložené zákonem nebo pravidla chování vyplývají z jiné regulace (např. ČSN ISO normy, vyhláška vydaná na základě zrušeného zákona);

  3. jaká část takové úpravy má soukromoprávní a jaká část má veřejnoprávní charakter;

  4. má být základem odpovědnosti nesplnění konkrétní povinnosti nebo jde o objektivní  odpovědnost za výsledek;

  5. jaké subjekty se účastní na dané situaci (smluvně či fakticky),

  6. komu přesně jsou ukládány povinnosti (právnické osobě, fyzické osobě nebo určité BOZP „funkci“, jako je např. koordinátor BOZP);

  7. jaká je koordinace plnění BOZP povinností mezi zúčastněnými subjekty;

  8. jaké mezi subjekty existují smluvní vztahy a dohody (vč. ujednání v oblasti BOZP);

  9. jaká existuje BOZP dokumentace a kým byla zpracována;

  10. jaký je skutkový stav dané události a jaké jsou důkazy o něm;

  11. co může být obsahem kontroly Inspekce práce nebo vyšetřování Policie (vč. procesních pravidel);

  12. jaká je relevantní národní nebo evropská judikatura;

  13. jaká je zavedená obchodní praxe a jaká jsou obvyklá, veřejnosti přístupná nebo jinak tradovaná stanoviska možná i podnikatelů, ale především profesních organizací, výzkumných ústavů, vysokých škol, znalců, techniků BOZP, školitelů BOZP, koordinátorů BOZP apod.

Je mimo možnosti této obecné noticky podívat se trochu podrobněji alespoň na některý z třinácti navržených okruhů a tím se po kouskách, argumentačně spolehlivým způsobem začít přibližovat konečné odpovědi (nebo všem možným odpovědím) a cestou mapovat vše, co je relevantní.

Naštěstí někteří klíčoví hráči nemají s nalezením odpovědi problém. Podle opakovaných neformálních vyjádření některých inspektorů Inspekce práce je situace jednoduchá: celá oblast BOZP je oblastí veřejného práva, proto žádné „přenesení odpovědnosti“ smlouvou ze zhotovitele na dodavatele není možné. Přenášení povinností z povinného subjektu na třetí osobu pokud není vyloženě zakázané, pak není správnou praxí a rozhodně neodpovídá smyslu a účelu zákona. Atd.

Takový názor není extrémní a sdílí jej nejen Inspekce práce, ale i praktičtí právníci, zástupci právní akademické obce, právníci VÚBP apod. 

Říká se, že právní úprava BOZP byla v ČR vždy na vysoké úrovni a díky ní je na relativně vysoké úrovni také ochrana života a zdraví. Pravdou nicméně zůstává, že pro řadu úplně běžných podnikatelů je složitost právní úpravy BOZP noční můrou.

 
 

 

 
TOPlist