Jdi na obsah Jdi na menu
 

Sdílené pracovní místo – novinka v českém pracovním právu

8. 1. 2020 - připravila Tereza Landwehrmann

Na počátku legislativního procesu (nicméně díky dohodě koaličních partnerů s dobrou nadějí na úspěch) je novela zákoníku práce, která obsahuje mj. i úpravu (v českém pracovním právu) zcela nového institutu – sdíleného pracovního místa. Podobný institut funguje v současné době již třeba na Slovensku a jedná se o jednu z forem flexibilního zaměstnávání pro zaměstnance pracujících na částečný úvazek.


Za sdílení pracovního místa se podle projednávané novely považuje v zásadě situace, kdy dva nebo více zaměstnanců sdílí jedno pracovní místo s tím, že se v rozsahu svého pracovního úvazku (tzn. v rozsahu sjednané kratší pracovní doby) střídají při výkonu práce tak, aby pracovní místo bylo v pracovní době obsazeno jedním z nich. Půjde přitom logicky o zaměstnance se stejným druhem práce a sjednanou kratší pracovní dobou, přičemž souhrn sjednané kratší pracovní doby všech zaměstnanců nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu podle § 79 zákoníku práce. 


Sdílené pracovní místo tedy představuje v zásadě jedno pracovní místo, které by bylo možné obsadit jedním zaměstnancem na „plný úvazek“, ale pracují na něm dva nebo více zaměstnanců na částečný úvazek. V součtu tito zaměstnanci vytvoří úvazek celý a „pokryjí“ tak toto pracovní místo po celou týdenní pracovní dobu, popř. dobu požadovanou zaměstnavatelem. Specifikem děleného pracovního místa je, že zaměstnavatel zaměstnancům nerozvrhuje pracovní dobu, ale pouze určí čas, kdy má na děleném pracovním místě být konána práce a dohodne se se zaměstnanci, že si sami mezi sebou vyřeší, kdo kdy přijde do práce, a to tak, aby bylo dělené pracovní místo obsazeno po celý požadovaný čas. Zaměstnavatel v zásadě zasahuje do rozvržení pracovní doby až ve chvíli, kdy se zaměstnanci mezi sebou nedohodnou.


Podmínkou pro zavedení tohoto institutu bude individuální dohoda mezi zaměstnavatelem a každým dotyčným zaměstnancem, která má být uzavřena písemně. Zaměstnancům se stanovuje povinnost předložit zaměstnavateli společný rozvrh pracovní doby v písemné formě. Tento rozvrh budou zaměstnanci povinni předložit zaměstnavateli nejdéle jeden týden před začátkem vyrovnávacího období, které může být maximálně 4týdenní. Případné změny již takto rozvržené pracovní doby budou zaměstnanci ve vzájemné spolupráci moci učinit nejdéle dva dny před konkrétní směnou, které se uvedená změna týká. 


Novela předpokládá poměrně flexibilní možnost vyvázání se z této formy zaměstnání, které se uplatní např. za situace, kdy některé ze stran zvolená forma spolupráce přestane vyhovovat. Rozvázání dohody, ať už jednostranné či dvoustranné, přitom nemá žádný vliv na trvání pracovního poměru dotčených zaměstnanců.


Účinnost tohoto bodu novely zákoníku práce by měla nastat k 1. 1. 2021.

 

 
 

 

 
TOPlist