Skutkové okolnosti:
Skutkové okolnosti případu spočívají v tom, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy. Zaměstnavatel několikrát rozvázal pracovní poměr s žalobcem (nejprve okamžitým zrušením v roce 2012, poté výpovědí v roce 2014 a nakonec výpovědí v roce 2020). Všechny tyto výpovědi byly soudem určeny jako neplatné, což znamenalo, že pracovní poměr trval. Zaměstnavatel mu však po právní moci rozhodnutí soudu neuděloval práci. Žalobce se domáhal náhrady mzdy za období, kdy mu nebyla přidělována práce, a to podle § 208 zákoníku práce, což vedlo k právnímu sporu o výši náhrady mzdy a promlčecí lhůtu pro úroky z prodlení.

Obecná právní věta:
"Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázek hmotného práva, kdy nastává prodlení zaměstnavatele s výplatou náhrady mzdy příslušející zaměstnanci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele a kdy počíná běžet promlčecí lhůta pro uplatnění úroků z prodlení s výplatou této náhrady mzdy."

"K prodlení dochází – jak vyplývá ze subsidiárního užití ustanovení § 1968 věty první o. z. rovněž v pracovněprávních vztazích – vždy teprve uplynutím doby (termínu) splatnosti. Je-li mzda, plat nebo náhrada mzdy nebo platu splatná – ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu, je tu rozhodné, zda právo zaměstnance (jako věřitele) na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu bylo splněno (či zůstalo nesplněno) před uplynutím posledního dne takového měsíce, a prodlení se splněním takového dluhu vzniká – nebyla-li smlouvou dohodnuta nebo vnitřním předpisem stanovena dřívější splatnost – od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu. "

"Odvolací soud totiž nevzal náležitě v úvahu, že prodlení dlužníka s plněním dluhu, s jehož splatností se pojí počátek běhu promlčecí lhůty k uplatnění práva na úroky z prodlení, nastává v případě náhrady mzdy – jak vyplývá z výše uvedeného – u každé náhrady mzdy příslušející za měsíc, ve kterém právo na ni vzniklo, samostatně, a to v závislosti na splatnosti náhrady mzdy za příslušný měsíc stanovené v § 141 odst. 1 zák. práce, popřípadě sjednané smlouvou nebo určené ve vnitřním mzdovém předpisu 21 Cdo 1937/2024 13 zaměstnavatele."

Výsledek:
V konečném rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo potvrzeno, že žalobce má nárok na náhradu mzdy za období, kdy mu nebyla přidělována práce, a to na základě neplatně ukončeného pracovního poměru. Soud potvrdil, že zaměstnavatel měl povinnost přidělovat práci podle pracovní smlouvy, a pokud tak nečinil, vznikl zaměstnanci nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.