Nejvyšší správní soud v nedávném rozhodnutí vymezil bližší pravidla ručení za pokutu uloženou v rámci dodavatelského řetězce.
Celý institut ručení za uloženou pokutu je v zákoně o zaměstnanosti (§ 141a) obsažen již od 1.1.2012, kdy byla implementovaná příslušná EU směrnice bojujících proti nelegálně pracujícím cizincům ze třetích států (tj. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2009/52/ES). Dle našich zkušeností o ručení ale stále neví velká část českých společností, když hlavním důvodem je patrně skutečnost, že se tato sankce v praxi zatím příliš neuplatňovala, a to i z důvodu, že o ručení muselo být zahájeno řízení ve velmi krátkém období od uložení pokuty a že se týkalo pouze umožnění nelegální práce cizince, který neměl platné povolení k pobytu. Jelikož se právní úprava s účinností od 1.1.2024 změnila v neprospěch zaměstnavatelů (došlo k podstatnému rozšíření využití ručení v praxi – viz níže), lze předpokládat, že se zaměstnavatelé s institutem ručení setkají mnohem častěji. O to více je důležité, aby si byli vědomi možných rizik a snažili se jim vyvarovat.
Podstatou právní úpravy ručení je, že v případě, kdy je uložena pokuta za umožnění nelegální práce cizince bez platného oprávnění k pobytu společnosti, která takového cizince najala, může dojít k tomu, že inspekce práce rozhodne o ručení za tuto pokutu vůči jiné společnosti, které společnost s uloženou pokutou poskytla služby realizované cizincem, tedy odběrateli společnosti, kde došlo k porušení zákona (umožnění výkonu nelegální práce). Typicky by se ručení mělo využívat v případech, kdy pokuta nebyla společností zaplacena a její vymožení se jeví jako problematické. Podmínkou ručení je, aby tato odběratelská společnost o nelegální práci věděla, nebo při vynaložení náležité péče vědět měla a mohla (tj. učinila aktivně nějaký krok k ověření, pokud měla či mohla mít podezření, že třeba v rámci její provozovny vykonávají práci cizinci bez povolení k pobytu).
Daný případ, který řešil Nejvyšší správní soud, se týkal situace, kdy dodavatelské společnosti byla uložena úhrnná pokuta ve výši 7.600.000 Kč, která se týkala více přestupků. Vedle přestupku umožnění výkonu nelegální práce cizince bez platného oprávnění k pobytu totiž pokuta kryla i další přestupky, a to
- přestupek umožnění výkonu závislé práce mimo základní pracovněprávní vztah (tj. buď práci „na černo“ bez jakékoliv smlouvy nebo na živnostenský list, tedy tzv. švarcsystém);
- přestupek umožnění výkonu závislé práce cizincem bez patřičného povolení k zaměstnání); a
- přestupek zastřeného zprostředkování zaměstnání (tj. dodávání lidí bez licence agentury práce).
Společnost, vůči které bylo ručení deklarováno, se bránila, že zákon o zaměstnanosti umožňuje ručení výlučně jen u jediného přestupku (výkonu nelegální práce cizince bez platného oprávnění k pobytu) a tedy že není možné, aby se ručení vztahovalo na úhrnnou pokutu v celé výši, když ta zahrnuje i postih za další přestupky (u kterých ručení nepřichází do úvahy). Společnost tak v zásadě vylučovala ručení u úhrnné pokuty. Naproti tomu orgány inspekce práce považovaly za správné, aby ručení zahrnovalo celou úhrnnou pokutu.
Nejvyšší správní soud zvolil prostřední „zlatou“ cestu – dovodil, že ručení je možné i u úhrnných pokut, neboť jinak by se v praxi fakticky nedalo použít (s ohledem na četnost úhrnných pokut). Je nicméně povinností inspekce práce jasně určit a odůvodnit, jaká část úhrnné pokuty se týká bude vztahovat na ručení. Pro toto určení stanovil Nejvyšší správní soud určitá vodítka s tím, že půjde o relativně složitou úvahu.
Z praktického pohledu je nutné dále uvést, že se s účinností od 1.1.2024 rozšířil okruh přestupků, za které je možné o ručení rozhodnout. Nově totiž zahrnuje veškeré případy umožnění výkonu nelegální práce cizince ze států mimo EU (tj. případy švarcsystému, práce načerno nebo práce cizince bez povolení k pobytu či pracovního povolení). Snahou zákonodárce bylo ručení zavést i pro případy pokut za zastřené zprostředkování zaměstnání anebo jeho umožnění (tj. postih tzv. pseudoagentur a jejich zákazníků), nicméně text předmětné novely (pokud jde o změnu § 141a zákona o zaměstnanosti) se úplně nepodařil a dle našeho názoru zde ručení nepřichází do úvahy. Dle zástupců MPSV nicméně v nejbližším období dojde k další novele zákona o zaměstnanosti a nápravě současného znění zákona (poté bude zákazníkům pseudoagentur současně hrozit jak vlastní pokuta za umožnění zastřeného zprostředkování zaměstnání, tak i ručení za pokutu uloženou pseudoagentuře).
Konečně od letošního roku došlo ke změně i v tom, že řízení o ručení stačí zahájit do 1 roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, čímž se významně prodloužil dříve platný limit 90 dnů.
Z těchto všech důvodů lze předpokládat, že se s ručením budou zaměstnavatelé setkávat stále častěji. Proto je nutné, aby zaměstnavatelé tomuto problému věnovali důkladnou pozornost a byli velmi opatrní při sjednávání smluv se svými dodavateli a následné kontrole, kdo ze zástupců dodavatelů se pohybuje na jeho pracovištích.
Komentované rozhodnutí bylo vydáno Nejvyšším správním soudem 23.12.2023 pod sp.zn. 3 Ads 261/2022.