Jdi na obsah Jdi na menu
 

Zaměstnanec nemůže být znevýhodněn při odškodnění pracovního úrazu v důsledku použití speciální pracovněprávní úpravy.

 

27.1.2022 - připravil Tomáš Jelínek

Nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2925/20, ze dne 15. 11. 2021.

 

Zaměstnanec utrpěl jako spolujezdec řidiče v automobilu svého zaměstnavatele na pracovní cestě vážný úraz při dopravní autonehodě, v jehož důsledku došlo (mimo jiné) ke ztížení jeho společenského uplatnění. Zaměstnanec nejdříve uplatnil nárok na bolestné podle § 2927 ObčZ na základě tvrzené objektivní odpovědnosti zaměstnavatele jakožto provozovatele motorového vozidla, nicméně pojišťovna zaměstnavatele utrpěnou újmu na zdraví zaměstnance vyhodnotila jako pracovní úraz a poskytla zaměstnanci náhradu za ztížení společenského uplatnění z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úraz.

Zaměstnanec s kvalifikací újmy na zdraví jako pracovním úrazem nesouhlasil. Nechal si proto vypracovat revizní znalecký posudek, který na základě Metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy a obecné občanskoprávní úpravy na zdraví stanovil vyšší odškodnění ztížení společenského uplatnění, než které mu přiznala pojišťovna (a následně i soudy), která vycházela z kalkulace odškodnění pro pracovní úrazy podle § 273 ZPr (nyní § 271 c) ZPr) a vládního nařízení č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. 

Zaměstnanec podal u obecných soudů žalobu, v níž po zaměstnavateli požadoval rozdíl mezi vyplacenou částkou a částkou dle revizního znaleckého posudku. Obecné soudy žalobě nevyhověly, neboť podle nich byla újma na zdraví pracovním úrazem a zaměstnanec tak měl nárok pouze na náhradu ztížení společenského uplatnění v pracovněprávním režimu ve smyslu § 372 ZPr (resp. nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), která zaměstnanci byla již pojišťovnou plně vyplacena. Metodiku NS k náhradě nemajetkové újmy nebylo podle obecných soudů možno v daném případě použít, neboť se jednalo o pracovněprávní a nikoli občanskoprávní vztah.

Zastání našel zaměstnanec až u Ústavního soudu. Podle něj vyžadují principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví takový výklad zákoníku práce, že zaměstnanec dostane alespoň takové odškodnění, které by za obdobných okolností dostal jiný poškozený dle občanskoprávní úpravy. Obecné soudy tak nemají rigidně aplikovat nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a konkrétní výši náhrady mají určit s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu způsobem obdobným v občanskoprávních vztazích. Opačný postup, kdy by fyzická soba – zaměstnanec, která utrpěla pracovní úraz, obdržela za stejných okolností nižší odškodnění oproti odškodnění u ostatních fyzických osob, by kromě rozporu s ústavním principem rovnosti v právech byl také v rozporu se zvláštní ochranou zaměstnance, kterou mu výslovně přiznává zákoník práce. 

 
 

 

 
TOPlist